Ochrání nás někdo?

Tuto otázku si klade v souvislosti s používáním internetu a zejména sociálních sítí stále více lidí. A zcela oprávněně. Proč a čeho bychom se ale měli bát?

Mnozí lidé používají sociální sítě zcela bez zábran. Píšou o sobě a svých blízkých, vkládají fotky a videa svých dětí a známých v nejrůznějších situacích, rozepisují se o svých náladách, životních postojích a plánech. A jsou přesvědčeni, že to vše vidí jen jejich přátelé a že se nemůže nic stát. Může.

Za prvé. Většina lidí si vůbec nepřečetla smluvní podmínky používání dané služby. Už zde by se dočetli, že vše, co vloží na sociální síť už není jejich, ale provozovatele služby. Až donedávna si s obsahem mohl provozovatel služby dělat co chtěl. Nyní je to sice mírně omezené, ale uživatel si to musí nastavit v parametrech služby. A to skoro nikdo neudělá.

Za druhé. Obsah nevidí jen tak zvaní přátelé, ale teoreticky kdokoliv. Stačí se jen trochu snažit.

A za třetí. Firmy dávají k dispozici data o svých uživatelích třetím stranám.

To vše způsobuje, že životy lidí nejsou v jejich rukou, ale v rukou někoho jiného. Ten je pak zpětně ovlivňuje reklamou, falešnými zprávami, podsouváním názorů a celkově s nimi manipuluje.

Lidé by proto měli být opatrní, ale nejsou. Proto existují nařízení jako GDPR. Evropská unie nechce, aby její občané byli sledováni a zneužíváni. I proto nedávno vypověděla dohodu s USA, která zakazovala předávání dat o uživatelích třetím stranám. Zjistilo se totiž, že Facebook a další služby předávaly data o evropských uživatelích americké vládě. Kromě Evropské unie má podobnou ochranu už jen stát Kalifornie a Brazílie.

Takže, i když jsme jako občané Evropské unie chráněni mnohem lépe než lidé mimo unii, musíme si dobře rozmyslet, co a kde o osobě sdělíme.